PRŮBĚH VÝPRAVY


Francie, Mont Blanc - 26.-31. 8.2004

Vyjeli jsme po 16h dne 26.8. z Palmovky, Praha. Clenove expedice dva Davidove, Libor a ja. Cesta utikala dobre a bez problemu jsme jeli celou noc.

Pohled z lanovky na zastavku Plan de L'Aiguille 2317 m.n.m. Druhy den jsme brzo rano prijeli do Chamonix. Jelikoz bylo velmi brzo tak jsme se chvilku vyspali v aute. Po chvilce hledani jsme nasli hledanou lanovku ze Chamonix (1036 m.n.m.) do Aiguille du Midi (3842 m.n.m.). Po te co jsme se oblikli do vseho obleceni pripraveni na zimu nahore jsme zjistili ze dolni cast lanovky je rozbita. Jako alternativu jsme zvolili cestu vlackem ze Chamonix do Montenvers (1913 m.n.m.) a pak 2,5h pesky na zastavku Plan de L'Aiguille (2317 m.n.m.). Zastavka puvodni lanovky odkud uz jela na Aiguille du Midi. Tato cesta na vrchol byla sice levnejsi ale bohuzel casove delsi. Nahore jsme vyjeli vytahem na vyhlidku odkud byl krasny pohled nejen na mestecko Chamonix temer 3 km nize pod nami ale predevsim na Mont Blanc. Konecne jsme skutecne videli nas vysneny cil! Cesta zacinala usekem po uzskem hrebeni kde na obe strany nebylo radno moc koukat. Po rozlehle plani ve vysce 3500 m.n.m. jsme presli pod strmy svah. Vzhledem k casovymu skluzu jsme si ustlali jiz ve vysce 3800 m.n.m. pod nadhernym ledovym masivem.

Velmi brzo rano jsme slyseli spoustu hlasu jak kolem nas chodi smerem nahoru aby stihli na vrchol a zpatky za jeden den. Po noci stravene v aute se nam nechtelo vstavat a tak jsme vstali az nekdy po 8h. To nam bohuzel nedavalo sanci stihnout dojit na vrchol a tak jsme se rozhodli ze vyjdeme do 4300 m.n.m. kde prespime a dalsi den to dorazime. Sbalili jsme se a hned nas cekal neprijemny usek na kterem se nekteri lidi otaceli zpatky a vzdavali to. Byla to ledova stena castecne jistena lanem a s previsem nahore o ktery clovek zavazel karimatkou (pokud ji mel nahore) coz bylo neprijemny. Opatrne jsme zasekavali predni dva hroty macek a cepin do ledu a prosli timto usekem. Dale vedl pomerne dobry usek az jsme prisli pod svah Mont Mauditu ktery kdyz jsme videli tak jsme si rikali ze to neni mozny aby pres nej vedla nase cesta. Ptali jsme se lidi co se uz vraceli z vrcholu jestli je to spravna cesta a oni s usmevem na tvari ze jo ze to je cesta kterou musime projit. Byl to nejprudsi usek cele cesty. Po velmi prudkem stoupani kdy clovek skrtal kolenama o svah kdyz zvedal nohy jsme se dostali na zlom kde se cesta stavala jeste prudsi a byla ledova. Asi 5m usek byl jisteny lanem. Dalsich asi 10m vypadalo stale dost neprijemne na to lezt bez zajisteni. Lezl jsem prvni s lanem ktere jsem uvazal ke kameni a ostatni uz lezli s pomoci lana. Nasledoval dalsi asi 10m usek ktery byl o fous mirnejsi a min ledovy takze uz jsme lezli vsichni bez lana. Po tomto narocnem useku jsme byli ve vysce 4300 m.n.m. kde jsme postavili stany. Vitr byl velmi silny az jsem mel strach ze to stan nevydzi. Krom toho nam do stanu snezilo vetracimi otvory takze jsme rano meli zasnezeny spacaky. Nebyla to zrovna prijemna noc ale pozitivni bylo ze i tak vysoko a v takovem vetru bylo ve spacaku teplo.

Misto prvniho spanku ve 3800 m.n.m. Rano opet proudili okolo nasich stanu davy lidi touzicich dosahnout vrcholu. Nic na tom nemenilo to ze se pocasi horsilo. Foukal silny vitr a zvedaly se mraky. Zbyvajicich 500 vyskovych metru uz bylo 'jen' o tom to vydupat a udychat bez dalsich obtiznych useku. Kolem poledne jsme stali na 'strese Evropy' a ackoliv se chvili pred tim vrchol zahalil do mraku bylo to uzasny vedet ze v Evrope neni nikdo vys! Po chvilce vydechnuti a vychutnani si toho okamziku jsme rychle zacali sestupovat druhou cestou dolu. Preci jen v takove vysce a vetru nebylo moc teplo. Po uzkem asi metrovem hrebeni kdy napravo byl velmi prudky sraz do Francie a nalevo o neco mirnejsi sraz do Italie jsme rychle klesali. V mracich kdy bylo videt jen na par metru a porad nas bicoval vitr se zmrlym snehem jsme klesli az k Vallotce (4362 m.n.m.) a pokracovali k chate Gouter (3817 m.n.m.). V mracich jsme ztraceli cestu ale nastesti i v takovem pocasi chodilo dost lidi nahoru takze jsme se jich ptali zda jdeme spravne. Kousek nad chatou Gouter jsme se konecne dostali pod mraky. U chaty Gouter stanovalo nekolik Cechu a tak jsme kratce pokecali a pak zasli do chaty na polivku a pro vodu. Byla to nejdrazsi polivka a dobra voda meho zivota ale na druhou stranu jsem nikdy ani polivku ani flasku s vodou neprijal s tak velkou chuti. Vzhledem k neustalemu nedostatku vody byla dehydratace znacna a tak polivka za 4,70 euro a 1,5 litru vody za stejnou cenu prisli velice vhod. Od chaty Gouter zacina velmi prudke klesani po skale ktere v podstate trva celych 1500 vyskovych metru az k Tramway du Mont-Blanc. Kameny se stridaji s ledem a snehem takze clovek nevi zda jit v mackach nebo radsi bez. U chaty Tete Rousse (3167 m.n.m.) jsme postavili stany a zasli zas na polivku a dobrou vodu. Ceny jsou jen malinko nizsi nez na chate Gouter.

Tramway du Mont-Blanc na prvi zastavce dolu kde jsme prestupovali Dalsi den nas cekalo zbylych 700m dolu po kemenech. Chodidla docela trpely ale nebylo na vyber. Cestou jsme ve vysce asi 2800 m.n.m. videli 'rohatce skalni' a pak uz jsme byli u konecny Tramway du Mont-Blanc (2372 m.n.m.). Po chvili prijel vlacek plny lidi. Prevazne duchodci kteri si udelali vylet. Posvacili, udelali si fotky, pokecali a jeli zas zpatky. Na prvni zastavce jsme vystoupili jelikoz to jelo do jineho udoli nez je Chamonix. Kousicek poposli na lanovku a tou se svezli do Les Houches odkud jel autobus do Chamonix. U aut jsme se s velkou ulevou svlikali a sundavali boty. Po chvilce vydechnuti jsme se prosli po Chamonix. Predevsim proto ze jsme chteli neco poradnyho k piti a neco na chut a oni meli siestu do 15h. Svycarsky franky jsme nemeli tak jsme to museli nakoupit jeste ve Francii. Po obcerstveni jsme u jedne levne pumpy natankovali s tim ze nam to bude stacit az do Cech. Jeli jsme kolem Zenevskeho jezera ktere bylo moc hezke a stejne tak prilehla mestecka Montreux a Vevey. Cesta zpatky ubihala hladce az do doby kdy nam zbyvalo asi 60km na hranice. Pumpa zadna nikde nebyla a rucicka nepresne fungujici ukazovala jiz do cerveneho policka. Vsichni jsme jen sledovali kilometry a rucicku ukazujici stav nadrze. Ekonomika jizdy byla na prvnim miste. Kolony kamionu tomu moc neprispivaly. Nakonec jsme se preci jen nastesti dostali k hranici a u prvni pumpy s ulevou natankovali. Jeste ze v Cechach narozdil od Nemecka jsou pumpy kazdych par kilometru a navic jsou otevreny celou noc. Doma jsem byl 2:30 rano nasledujiciho dne.



 Autor: Between
 Kontakt: between@centrum.cz
 Návštevnost: 40064
 Betweenove expedice: Jižní Amerika 2005, Mexiko 2004

Stránka bola vytvorená v rámci projektu EXPEDITION.SK